Neco O Judu
[editovat] Historie
Kodokan Judo založil profesor Džigoró Kanó (angl. trans. Jigoro Kano) v roce 1882. Motivem ke studiu džiu-džitsu a jiných bojových technik byl úsek jeho života na střední škole, kde musel snášet mnohé fyzické násilí od silnějších spolužáků. Jeho poznání při studiu různých forem bojových umění u uznávaných mistrů pak přepracoval ve vlastní styl bojového umění (tehdy také nazývaného Kano-rjú-džiu-džitsu), který nazval Kodokan Judo, aby se odlišil od již existující školy džiu-džitsu, která se také jmenovala džúdó.
Uznání nového stylu ostatními školami došlo po tzv. utkání pravdy (dóžó džaburi, angl. trans. dojo yaburi) mezi školami Kodokan a Tocuka, ve kterém Kanovi bojovníci vyhráli všech jedenáct utkání. Toto rozhodné a přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu prvenství před všemi starými školami džiu-džitsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení nového systému, nýbrž i pokud jde o jeho praktickou cenu v boji.
V pozdějších letech prosadil Džigoró Kanó jako ministr školství výuku juda na školách v japonsku a rozšíříl ji na tělovýchovný systém. V současné době mají studenti možnost výběru mezi Kendó a Judo. Judo se také začali učit japonští policisté v rámci profesního výcviku.
V roce 1964 se stalo judo olympijským sportem. V České republice se vznik juda datuje k roku 1919, kdy vysokoškolský sport zahájil první kurzy a na ně navázala armáda s kurzy sebeobrany. Dnes se dá říci, že české judo má ve světě dobrý zvuk.
[editovat] Principy juda
Kodokan Judo je tzv. měkká škola, kde proti síle útoku nejde síla obránce, ale obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou (narozdíl od např. Karate, kde jde síla obrany proti síle útoku). Dvě základní hesla juda jsou: Minimální úsilí – maximální účinnost Sejrjoku zenjó (angl. trans. Seiryoku-zenyo) a vzájemný prospěch Džita kjoej (angl. trans. Jita-kyoei). První princip znamená využívat co nejúčinněji svou sílu a umožňuje porazit i fyzicky silnějšího soupeře. Druhý princip učí vzájemnému respektu mezi lidmi.
[editovat] Technický systém
Kodokan judo obsahuje řadu průpravných cvičení především pády ukemi. Dále obsahuje tři hlavní skupiny technik waza:
- techniky hodů nage-waza, 67 technik
- techniky znehybnění katame-waza, 29 technik
- techniky úderů atemi-waza, 19 technik
Techniky hodů jsou vyučovány podle schématu Gokyo waza od nejlehčích po složitější. Aplikace technik je učena dvěma způsoby. První je způsob cvičného boje randori. Rozlišujte od závodu shiai. Randori způsob nácviku, kde nezáleží na výtězi neboť se z něho učí oba dva. Shiai je závod, kde jde o bodované vítězství. Druhý způsob nácviku technik jsou sestavy katy. Kata je sestava s přesně dannou formou mimo jiné také proto, aby bylo možné nacvičovat i úderové techniky a obranu proti zbraním. Oficiální systém obsahuje osm základních kat:
- Nage no kata, sestava hodů
- Katame no kata, sestava znehybnění
- Kime no kata, sestava staré sebeobrany
- Gošin džutsu no kata (angl. trans. Goshin jutsu no kata), sestava moderní sebeobrany
- Džu no kata (angl. trans. Ju no kata), sestava pružnosti
- Itsutsu no kata, sestava pěti základních principů
- Košiki no kata (angl. trans. Koshiki no kata), sestava starých forem
- Sejrjoku zenjo kokumin tajku angl. trans. Sei ryoku zenyo kokumin taiiku, sestava maximálně účiného fyzického cvičení
[editovat] Technické stupně
Spolu s novým stylem zavedl pan Kanó i systém technických stupňů, který později využili i další školy. Technické stupně se dělí na žákovské kjú (級, někdy pomocí angl. přepisu kyu) a mistrovské dany (段, dan). Stupně se odlišují podle barvy pásku (obi). Kodokan rozlišuje pět žákovských stupňů (5.-1. kjú), které nosí bílé obi, a deset mistrovských stupňů (1.-10. dan), které pro 1. až 5. dan nosí černé obi, 6. až 8. dan mohou nosit červené obi s bílým pruhem a 9. a 10. dan mohou nosit čistě červené obi. Danové stupně nosí běžně černé obi a červeno-bílé a červené nosí pouze na slavnostní příležitosti.
V Evropě se ve sportovním judu používá více žákovských stupnů (1.-6. kjú), které jsou navíc více barevně rozlišeny (viz tabulka níže). Značení i počet stupňů se liší podle jednotlivých zemí. U dětí se navíc používá i různé barvení konců a proužků.
| stupeň | název | pás | barva |
| 6. kyu | roku-kjú | bílý |  |
| 5. kyu | go-kjú | žlutý |  |
| 4. kyu | ši-kjú | oranžový |  |
| 3. kyu | san-kjú | zelený |  |
| 2. kyu | ni-kjú | modrý |  |
| 1. kyu | iči-kjú | hnědý |  |
| 1. dan | šo-dan | černý |  |
| 2. dan | ni-dan | černý | |
| 3. dan | san-dan | černý | |
| 4. dan | jon-dan | černý | |
| 5. dan | go-dan | černý | |
| 6. dan | roku-dan | černý nebo červenobílý |  |
| 7. dan | šiči-dan | černý nebo červenobílý | |
| 8. dan | hači-dan | černý nebo červenobílý | |
| 9. dan | ku-dan | černý nebo červený |  |
| 10. dan | džú-dan | černý nebo červený | |
